U anorganických kyselin slouží jako anhydrid kyseliny oxid -kovového prvku- za předpokladu, že je ve stejném oxidačním stavu jako kyselina-. Například v kyselině uhličité má uhlík oxidační stav +4; v důsledku toho je jeho anhydridem kyseliny oxid uhličitý.
U organických kyselin lze anhydrid odvodit dehydratačním procesem: nejprve se před vzorec kyseliny umístí stechiometrický koeficient, aby se zajistilo, že počet vodíkových iontů se stane sudým číslem (tento krok je zbytečný, pokud je počet již sudý); následně se odstraní jedna nebo více molekul H20. Například CH3COOH obsahuje pouze jeden vodíkový iont; tím, že jej nejprve označíme stechiometrickým koeficientem 2 a poté odstraníme jednu molekulu H2O, získáme (CH3CO)₂O, což je jeho anhydrid kyseliny. Podle stejné logiky, pokud kyselina obsahuje tři vodíkové ionty, použije se stechiometrický koeficient 2 a pak se odstraní tři molekuly vody.
Oxid hlinitý (Al2O3) vzniká dehydratací hydroxidu hlinitého [Al(OH)3]. K tomu dochází, protože hydroxid hlinitý lze přeformulovat jako HAlO₂·H2O (meta-kyselina hlinitá); po dehydrataci poskytuje oxid hlinitý [konkrétně: 2(HAlO2·H20) → Al203·2H2O (dehydratace) → Al203].
